Jméno Heinrich Kramer (Henricus Institoris) možná příliš nenapoví. To, co po něm zůstalo, se však do dějin vepsalo jako návod na utrpení a vraždění nevinných. Jeho kniha Kladivo na čarodějnice (Malleus maleficarum) skloubila autorovy perverzní myšlenky i fanatickou víru ve všudypřítomné služebnice ďábla.
Kramerova paranoia? Čarodějnice za každým rohem
Kramer, dominikán a doktor teologie, byl především zapáleným bojovníkem proti čarodějnicím. Na vlastní vyžádání se tak stal inkvizitorem a svůj život zasvětil stíhání těchto domnělých ďábelských bytostí. Údajně nechal upálit na dvě stovky čarodějnic a čarodějů.
Neúnavně putoval řádovou provincií Alemannia, do níž patřily i Čechy a Morava, a v každé obci, v každém městě, rozséval mezi prostý lid strach nejen z nadpřirozených sil čarodějnic, ale také obavy z toho, že se do jeho hledáčku může dostat každý, kdo by mu nevyšel dostatečně vstříc. A tak chudí a nevzdělaní lidé udávali každou neobvyklou věc, malou úrodu či velkou bouřku, každou bylinkářku i až příliš zbožnou věřící. Neboť i to se Kramerovi jevilo jako podezřelé.
[irp posts=“14817″ name=“Smrt ve jménu Boha. Inkvizice si Bibli vysvětlila po svém. S torturou a trestem smrti však nepřišla jako první“]
Kramer byl bezpochyby mužem zbožným. Ale svojí paranoidní představou o všudypřítomném zlu a čarodějnických spiknutích svoji víru znesvětil. Poté, co se uchýlil na odpočinek, začal s tvorbou díla, v němž hodlal shrnout svoji inkvizitorskou praxi a popsat domnělé čaroděje.
Rok dlouhotrvající tvorbu plnou smyšlených zvěrstev a projevů čarodějné síly podepřel pochybnými důkazy. Kniha vyšla původně v latině v roce 1486, dočkala se ale mnohých překladů.
Spoluautor, který nic nenapsal, padělané dobrozdání jako důkaz o odbornosti, i bula, která s knihou nic společného neměla
Jelikož však jeho posedlost čarodějnicemi nebyla zdaleka přijímanou ve všech společenských kruzích, rozhodl se knize uměle dodat na vědeckosti.
Oslovil tak dominikánského profesora teologie a děkana univerzity v Kolíně, Johanna Sprengera, a nabídl mu spoluautorství. Ten sice souhlasil, na tvorbě knihy se však podílel minimálně. Nové výzkumy dokonce hovoří o tom, že do jejího obsahu nezasáhl vůbec. Možná se mu jen jevilo přitažlivým být uveden na obalu knihy.
[irp posts=“14958″ name=“Ukradená hostie, zatrpklá hraběnka a fanatik rozpoutali jeden z posledních honů na čarodějnice na našem území“]
Kramer se rozhodl využít Sprengerovy zainteresovanosti na kolínské univerzitě a žádal místní akademiky o dobrozdání, tedy o oficiální schválení textu knihy. To však nikdy nedostal. Ani Sprengerova přímluva nepomohla. Univerzitní vzdělanci odmítli obsah knihy posvětit, přišel jim perverzní, neetický a neslučující se s katolickou vírou. To však Kramerovi nezabránilo v tom, aby toto dobrozdání zfalšoval. V 15. století nebylo šíření informací zdaleka tak masové, jako dnes. Tento podvod mu tak prošel, univerzita nic nepodnikla a to zřejmě proto, že o tomto po dlouhou dobu ani nevěděla.
Učenost knihy tedy padělal. Chtěl ji však podpořit i na teologické rovině. Přidal tak text buly papeže Innocence VIII., která skutečně hovoří o stíhání čarodějnic. Není však v žádném kontextu s Kladivem na čarodějnice a neznamená souhlas s obsahem díla. Autor bulu v knize zveřejnil proto, aby se tato spojitost jevila, ve skutečnosti však kniha ani v tomto případě nebyla z vyšších míst posvěcena.
Podvodné dílo způsobilo novodobé hony na čarodějnice a stalo se příručkou pro inkvizitory
Její tři části se zabývaly nejprve popisem čarodějnic, ďábla a zlých sil, dále tím, jak čarodějnice objevit a jak se proti nim bránit. Část poslední pak nabízí jakýsi návod jak tyto ďáblovy služebnice usvědčit, jak postupovat během procesu, mučení a jaké tresty volit.
Byť katolická církev knihu nikdy neuznala coby platný podklad pro inkviziční procesy, stala se tak doslova příručkou světským inkvizitorům 15. – 18. století, kteří nemuseli příliš číst mezi řádky. Kniha byla plná domnělých faktů, výmyslů, pověr a překroucených údajů, takže vinu obžalovaných lehce podpořila.
Kniha vyvolala doslova šílenství i mezi obyčejnými lidmi. Báli se zlých sil. Ochotně tak přihlíželi, jak hoří hranice, neboť díky Kramerovu dílu i oni začali vidět čarodějnice všude kolem sebe.
