Podle lidových pranostik se právě na svátek sv. Jiří otevírá země. Známé pořekadlo praví „Na svatého Jiří vylézají hadi a štíři.“ Nicméně se tradovalo, že v tento den ještě nejsou jedovatí. Ve skutečnosti byl však tento svátek ve znamení hospodářské práce.
Jiří vypouští dobytek na pastvu a jaru dává plnou sílu
Od 24. dubna se vypouštěl dobytek na pastvy a často se také prováděla jeho evidence. Hospodář s pastýřem zpravidla vyznačovali vruby na takzvanou rabuš nebo také na vrub. Jednalo se o dřevěnou hůl a každý zářez znamenal jedno zvíře. V některých krajích dával hospodář pastýři drobné dary v podobě hospodářských produktů – vejce, mléko, mouku a podobně).
Na Šumavě byl svátek sv. Jiří ve znamení oslav. Do hor přichází jaro vždy o něco později, a tak byl tento den chápán i jako jakýsi zlom mezi posledními záchvěvy zimy a plným příchodem jara. Dobytek vypouštěný na pastvu byl nazdoben věnci z lučních květů s červenými stužkami. Červená měla zvířata ochraňovat před zlými silami. Také se často dobytek poléval svěcenou vodou. Hospodáři si tímto rituálem chtěli zajistit hojnost mléka, masa, vlny, ale i budoucích mláďat.
Na Jiřího svátek se však vyvinulo daleko více povídaček a lidových obyčejů, než jen notoricky známý verš o hadech a štírech, kteří přicházejí z otevřené země společně se zelení, která zahlcuje přírodu. Lidé věřili, že o Jiřího svátku je voda ve studních jedovatá, a proto si vždy dělali zásobu předem. Jed ve vodě zanechali hadi, kteří naopak tento jediný den v roce jedovatí nebyli. Dívky se na Jiřího potulovali po loukách a hledali čtyřlístky. Věřilo se, že tento symbol štěstí je 24. dubna ještě silnější než v jiné dny a má kouzelnou moc. Lidé také pozorovali počasí ve dnech předcházejících svátku, pokud bylo hezky, po Jiřím se mělo ochladit a naopak. Svátek sv. Jiří byl tedy chápán jako zlomový den v mnoha ohledech, třeba i proto, že poddaní platili vrchnosti jarní plat.
Skutečný sv. Jiří zemřel pro zakázanou víru
Jiří byl v našich zemích uctíván především jako patron všech rolníků. Tato role prakticky vychází z původu jeho jména v řečtině, kde Georgios znamená rolník nebo zemědělec. Historický sv. Jiří se narodil v římské provincii Kappadokie (dnes vnitrozemské Turecko) někdy ve 3. stoletím do křesťanské rodiny. Jeho otec byl za zakázanou víru umučen. Jiří byl silný muž a již v mládí dosáhl hodnosti plukovníka v římské armádě. Pak ale nastalo kruté pronásledování křesťanů císařem Diokleciánem.
Jiří se křesťanství nevzdal. Traduje se, že před císaře předstoupil a vyznal se mu ze svojí víry. Ten ho nechal zavřít a mučit. Jiří měl možnost se víry vzdát, ale neudělal to a následně byl sťat. To bylo v roce 303. O deset let později se křesťanství stalo povoleným náboženstvím v říši.
O několik století později se sv. Jiří začal vyobrazovat jako rytíř na koni, který zabíjí saň. K obrazu se váže příběh o statečném rytíři, který nestvůru zabíjí a zachraňuje princeznu. Povídačka má stejné rysy jako starší příběhy z předkřesťanské doby a zcela jistě jde pouze o symboliku, kde saň představuje zlo či pohanství a Jiří je jako rytíř symbolem neohroženého bojovníka za víru, protože jím doopravdy byl.
