Češi jsou národ pivařů. Ne náhodou se tak u nás vyrábí pivo světového exportu. Město Plzeň je sídelním oltářem onoho známého Gambrinusu a Prazdroje. Pivní tradici však mají i jiné obce Plzeňského kraje a některé už dnes můžeme vzpomenout jen in memoriam. Svoji slávu pamatuje dnes už bývalý pivovar v západočeských Štěnovicích.
Panský, později akciový pivovar Štěnovice
Štěnovické panství bylo poměrně soběstačné. A tak nepřekvapí, že už v polovině 17. století mělo svého sládka, který spravoval nevelký pivovar za účelem zásobovat místní obyvatele zlatavým mokem.
Základní kámen následného, v blízké budoucnosti prosperujícího pivovaru, byl položen v roce 1765. Panství mělo štěstí na majitele, kteří úroveň tohoto ke statku přidruženého pivovaru usilovně zvyšovali. Onými nejzasloužilejšími byli Ludvík Fritsch a Šebestián Klička. Za Fritschova vedení prošel pivovar rozsáhlou rekonstrukcí a modernizací, díky čemuž se rapidně zvýšila výroba. Sláva vzkvétajícího pivovaru nezůstala bez povšimnutí, psalo se o něm v novinách, hostil i řadu významných evropských osobností, které se na onen inovativní podnik přijeli podívat. Byl mezi nimi i baron Škoda, od něhož uznání obzvláště potěšilo.
[irp posts=“17361″ name=“Pivo vodou nenahradíš, říká se. Hospody proto byly, jsou a budou. Jak vypadaly dříve?“]
Když se současný majitel rozhodl panství prodat, jako vítězného zájemce určil právě Š. Kličku. Mělo to svůj důvod. Fritsch hledal někoho, kdo bude spravovat panství i pivovar zároveň a Klička sliboval velké věci. A skutečně je naplnil, pivovar nadále vzkvétal. Bylo vyrobeno dokonce 54 000 hl piva ročně. Po jeho smrti však už nikdo takový nepřišel, a tak se statek a pivovar museli prodat zvlášť.
Z pivovaru se později stala akciová společnost, v jejímž vedení byly Agrární a Plzeňská banka. Jak název napovídá, sídlo takto vzniklé firmy „Štěnovický akciový pivovar v Plzni“ se přesunulo do krajského města, ale pivovar fungoval a prosperoval i nadále. Jeho pivo se těšilo oblibě a výroba se zvýšila na 68 000 hl.
Podobně jako většinu průmyslu a obchodu i pivovar negativně zasáhla první světová válka i následná poválečná hospodářská krize. Výroba klesala, ale podnik fungoval dál. Překonal i pro pivovarnictví nepříjemný dobový trend – zdravý životní styl a čistá mysl. Ten způsoboval, že „vlivem abstinenčních zásad ubývalo pijáků hlavně mezi mládeží, holdující sportu“. Stará generace se však svého žejdlíku nepustila.
Osudným se pivovaru stalo připojení k Prvnímu plzeňskému akciovému pivovaru (zkráceně PPAP, budoucí Gambrinus) roku 1928.
[irp posts=“17317″ name=“Zaniklá plzeňská čtvrt Cikánka padla popelem při drtivém náletu na konci 2. světové války“]
Složitý propletenec slučování plzeňských pivovarů
Cesta ke vzniku onoho plzeňského Gambrinus koncernu je dlouhá. Souvisí především s řadou fúzí, kterými byly místní menší pivovary včleněny do svazku s tímto rozpínajícím se plzeňským gigantem. Jejich pivo bylo častokráte levnější, což Gambrinusu přinášelo nepříjemné komplikace, a tak se rozhodl „vzít je pod svá křídla“, oficiálně se však jednalo o sloučení. Toto „partnerství“ se mnohým pivovárkům stalo smrtelným.
Nebyl to jen pivovar ve Štěnovicích, PPAP si podružil i pivovar ve Starém Plzenci, v Rokycanech i další. Jako takový se následně sdružil s konkurenčním Měšťanským pivovarem (budoucí Prazdroj), který vykoupil skoro osmdesát procent tohoto akciového subjektu.
Následovaly fúze s dalšími konkurenty, jejichž cílem bylo rozdělení působnosti i trhu, a v jejichž závěru stojí akciová společnost Plzeňský Prazdroj, coby součást světové pivovarské skupiny SABMiller.
[irp posts=“17021″ name=“Když bomby padaly na Plzeň. Spojenci udělali během války ze západočeské metropole nejponičenější město u nás“]
Přesun výroby a smutný konec štěnovické chlouby
Druhá světová válka přinesla další krizi a úpadek výroby i prodeje. Nejvíce zasáhla plzeňský areál pivovaru Gambrinus, který byl v důsledku náletu Spojeneckých vojsk v dubnu 1945 zdevastován.
Gambrinus se rozhodl k pragmatickému kroku, výrobu piva přesunul do nedalekých přidružených Štěnovic. Zde se tento chmelový nápoj vyráběl rok. Jakmile však byl pivovar v Plzni schopný alespoň nějaké činnosti, byla výroba ze Štěnovic přesunuta zpět. Gambrinus se ve Štěnovicích už nevyráběl a nevrátilo se ani místní pivo.
Gambrinus měl v obci krátce sklad piva, poté však o areál ztratil zájem zcela. Ten tak střídavě sloužil jako vojenský objekt, sklad nábytku, vína, nebo chátral. Z původních pivovárenských budov jsou už jen trosky a některé byly již cíleně zbořeny. Dnes je areál majetkem obce Štěnovice, která se snaží o obnovení průmyslové činnosti. Pivovar, v duchu znovu nastoleného trendu zakládání obecních minipivovarů, tu však už s největší pravděpodobností nikdy nebude.
Galerie:
